Musí se housenka změnit, aby se stala motýlem?

Housenka musí určitě projít proměnami, aby byla motýlem, ale proč by se měla měnit? Slovo změna ve mně evokuje dojem, že tak, jak to je, to není úplně oukej. Je to ta mylná představa, že když se housenka (nebo člověk) změní rychle k lepšímu, očekávaný výsledek se dostaví mnohem dříve. Ale jaký výsledek? Za čím se ta (lidská) zvířata tak ženou? Vývoj je vývoj a potřebuje svůj čas. Není možné ho urychlit.

Chci vlastně zdůraznit jednu hlavní myšlenku, která mi přijde velmi důležitá:

Housenka, která nechce být housenkou, si nezaslouží motýlem být. Nezaslouží si být ani housenkou.

V čem je princip vývoje?

Do každého stupně našeho vývoje je třeba dát naprosto všechno… ryzost, opravdovost, přítomnost, pozornost, vděčnost, bdělost, vnímavost, životnost…

Když máme pocit, že po nějakých změnách se budeme mít lépe, svým způsobem dehonestujeme pozici, ve které jsme teď. Ničíme a podkopáváme svou současnou podobu. S takovým nastavením se nám těžko bude dosahovat přirozeně následujících úrovní, které by nás pozvedly.

Nejvíce záleží na tom, čím právě teď jsme, a jak se nám v současné fázi žije. Všechno ostatní je podružné. Nevím přesně, jak to popsat – krása není v tom pyšnit se motýlími křídly. Krása je v tom, jak moc jsme rádi housenkou,  jak moc se dokážeme ponořit do naší aktuální podoby housenky, jak moc jsme v ní autentičtí, a kolik toho v housenčím těle zvládneme. Jenom housenka, která je pyšná na to, že je housenkou, se může ve správný čas stát krásným motýlem. Housenka dělá, co je třeba, a následuje řád věcí, poddává se mu. Takto je nejlépe připravená na vysilující proměnu.

Změny jsou nepříjemné

Změny představují velké vydání sil a energie, které je třeba vynaložit, proto nebývají oblíbené. Nicméně jsou nutné, abychom ve svém vývoji mohli postoupit o krůček dále. Berme to prostě tak, jak to je. Čas od času musí přijít změna, která nás vyvede z letargie. Pak do procesu změny dejme všechno. Bojujme jako o život. Ne však dříve.

Ukažme životu, že si vážíme toho, jak nás stvořil. Nedělejme ze sebe někoho jiného. Když jsem zrovna housenka, tak jsem housenka. Nic jiného nevymyslím. Raději udělám maximum pro to, abych byla tou nejšťastnější housenkou na světě.