Stále se vzdělávejme

Život je proces, ne úkolové dílo. Dokud žijeme, pořád se máme co učit a v čem se zlepšovat. Mohlo by se zdát, že když dosáhneme svých nejsmělejších cílů, můžeme si po zbytek života jen právem užívat vydobytého vítězství a zaslouženě odpočívat po našem velikém úsilí.

Máme někdy tendenci si myslet, že když rychle něčeho dosáhneme, potom už se můžeme jen válet. Jenomže v procesu vlastního růstu nikdy nebude hotovo. Tedy dokud se nám nepodaří pochopit úplně všechny zdánlivě nepodstatné maličkosti našeho života a také nebudeme mít dokonale zpracovány všechny vztahové zákony odplaty týkající se naší osobnosti. Dokud tím pak nerozpustíme své individuální vědomí, abychom se vymanili z koloběhu životů… No řekněme, že to třeba může ještě chvíli trvat. Třeba to v tomto životě nebude náš případ.

Co po nás tedy život chce a co život nemá rád?

Život nemá rád, když usínáme na vavřínech

Pokaždé, když začínáme ve své aktivitě polevovat, život nás popostrkuje vpřed. Nechce, abychom lenivěli a zpomalovali z našeho přirozeného tempa. Usínat znamená umírat. Asi to znáte, zrovna, když to v životě začíná vypadat, že vše šlape jako hodinky a konečně se věci ustálily, abychom si mohli oddechnout, přijde změna. Nějaká nečekaná událost, která nás má vytrhnout z letargie.

Můžete si myslet, že je to nespravedlivé, ale není. Je to život. Život je pohyb a změna. Vše, co je statické, to umírá. A život nás chce probrat a probudit. Například, aby nám ukázal, že máme ještě veliké rezervy v prožívání vděčnosti a obyčejné radosti. Proto přichází zvrat, který ukazuje, jak cenné ty obyčejné věci vlastně jsou (byly). Co dělat v obdobích, kdy se příliš nedaří? Proto nečekejme, až nás bude popohánět a pokračujme sami dál a dál. Základem všeho je vnímavost.

Buďme bdělí

Studujme sami sebe a své postoje. Pomozme si čtením moudrých knih. Spíš, než čtením, řekněme studiem moudrých knih. Často u nich jedno přečtení nestačí a je potřeba obsah nechat v sobě doznít, zopakovat si jej, přebrat a zpracovat. A často v jiných úrovních svého vývoje v téže knihách vnímáme jiné a „nové“ informace. Nechme je na sebe postupně působit, abychom mohli dozrávat.

Už bylo dost těch planých a bezduchých informací vymývajících mozek. Dopřejme si kvalitu. Jak to poznáme? Časem si vytříbíme schopnost rozlišovat, které informace jsou (pro nás) pravdivé, a které ne. Naslouchejme srdcem. Jak říká Pátá dohoda: Buďme skeptičtí, ale naslouchejme. Nehltejme vše automaticky jen proto, že to někdo uvědomělejší řekl. Ale připusťme, že by to mohla být pravda, a profiltrujme vědění skrze nás. Tím se učíme.

Starejme se o své duchovní bohatství a rozšiřujme si obzory. Studiem a vstřebáváním nového jsme stále aktivní a posouváme se kupředu.