Když se potřebujeme uvolnit

Poslední dobou sleduji, jak na sebe lidé vytvářejí tlak vlastním věděním, že jsou sami strůjci svého osudu. Uvažují, jak se ještě změnit, kde poupravit své prožívání, jak přetvořit svůj postoj. Uvědomění, že si lidé vše způsobují sami v tomto případě plodí ne radost, ale hrůzu z toho, kde co mají ještě nastaveno blbě. Všeho moc škodí, a právě proto píši tento text. Pokud jste se dostali do podobného stadia, je třeba udělat pár kroků nazpět.

Jestliže se cepujete myšlenkami, jak máte opravit věci (programy), které se vám v životě nelíbí, raději s tím přestaňte a uvolněte se. Aby mohly věci proudit, je třeba se uvolnit. Tam, kde je stres, tlak, chtění nebo nelibost, neproudí nic. Každé přání se plní v té chvíli, kdy jsme nejvíce uvolnění a spokojení.

Jak se uvolnit?

Podívejte se na obrázek. Řešíte snad, proč vítr uvolnil přesně ta semínka, která uvolnil? Některá jsou ještě přichycená na pampelišce, některá letí vzduchem. Z některých bude nová rostlina a z některých ne. Nebudete se stále dokola zaobírat tím, proč to tak je. Nebudete řešit, jestli je to fér a spravedlivé, nebo co byste měli udělat, aby se do vzduchu zvedla semínka jiná. Je vám to jedno, připadá vám to v pořádku. Prostě to neřešíte a berete to tak, jak to je.

A přesně to byste mohli udělat i se svým životem.

Tady už je to trošku těžší, že? Už vám to není tak úplně jedno…

Zkuste se na to podívat takto. Každá osobnost, stejně jako každé semínko, je originál. Každá osobnost přišla na svět s určitým plánem. Některé jsou si podobné, některé naprosto protichůdné. Dohromady však tvoří harmonický celek. Dohromady je v plánu obsaženo vše. Vždycky, když se soustředíte příliš na svůj život (jedno semínko), zapomínáte, že jste součástí celku. Je úžasné pocítit, že to tak bylo zamýšleno, že vše, co jsme v minulosti udělali, jsme jinak udělat nemohli. Všechno má svůj smysl. Dodá nám to pocit úlevy a smíření.

Vždy si vzpomeňte, že víc, než absolutním tvůrcem, jste jen součástí procesu tvorby

Být absolutním tvůrcem s sebou přináší takovou zodpovědnost a tlak, že pocit svobody a uvolnění se vytrácí. Naproti tomu pocit, že nemáme ve svých rukou nic a vše určuje někdo jiný, přináší pocit odevzdanosti. Ani jedno není to pravé. Zlatá střední cesta funguje nejvíce.

Uvolněním a smířením se s celkem, který má spoustu variabilních prvků, se vám podaří trochu poodstoupit od svých subjektivních záležitostí a ucítit jednotu. Můžete přijmout i to, co by bylo nepřijatelné (v prožívání jedinosti a zaslepenosti sami sebou). Když člověk vidí vše v širším měřítku, může se naučit přijímat s láskou i to, co nemá rád. (Přijme svou nelásku s láskou).

Oprostí se od tlaků a začne tvořit přirozeně a svobodně.