Je základní složkou šťastného života
Chtěla jsem jedno jediné výstižné slovo, které by dokázalo popsat, co je to TO, co způsobuje, že se cítím v životě dobře. Když se cítím dobře, jsem šťastná. Štěstí představuje skutečnost, ve které jsme momentálně naprosto spokojeni s tím, kým nebo čím jsme. Štěstí je vnitřní blažený stav. Moje štěstí je moje zodpovědnost.
Všichni chtějí být šťastní. Proč všichni nejsou? Neumí se k vnitřnímu pocitu štěstí dopracovat. Nechápou, že si ho musí vyrobit sami. Nechtějí plýtvat svou energií, zlenivěli. Neváží si štěstí. Neváží si života.
Úžas v sobě nese lásku, úctu, respekt, vděčnost a okouzlení
Všichni ten úžasný užaslý pocit známe. Všichni jsme ho zažili. Ne jednou. Mnohokrát. To, že ho čas od času ztrácíme, je jenom naše práce. Nebo spíše naše nečinnost.
Úžas obsahuje vděčnost a pokoru. Nemůžeme s úžasem hledět na něco, čeho si nevážíme. Vybavte si teď nově narozené dítě, které zaměstnává pozornost všech zúčastněných. Zrod nového života má v sobě tajemné kouzlo. Je tu něco nového a nepoznaného. Zatajený dech, úžas a sledování každého okamžiku. Tady jsme v přítomnosti, čas se zpomalil a nic jiného, kromě úžasu, neexistuje.
Všechno v životě si zasluhuje úžas. Nic není samozřejmé. Nic není jen tak. Nad tím vším je něco mnohem většího, co nás všechny přesahuje. Pokud to něco cítíme a vnímáme, můžeme být v úžasu pořád.
Chovat se, jako bychom svět viděli poprvé…
Často se říká, žijme, jako bychom tady byli dnes naposled. Je to v podstatě to samé, jako: Žijme, jako bychom tady dnes byli poprvé. Žijeme tak?
Přestaneme-li ctít každý malý okamžik v životě, začneme být časem otrávení a znudění. Přestaneme sloužit vyššímu účelu, lásce, růstu, hodnotě života. Ztratíme smysl a směr. Přestaneme oceňovat to, co si ocenění zasluhuje, a přestaneme ze sebe vydávat to nejlepší, aby cena světa díky nám vzrůstala. Z ničeho nebudeme mít radost a nic nám nebude milé. Dostaneme se do kolotoče stereotypů a naše vlastní neochota vidět všechnu krásu a posvátnost i v „běžných věcech“ nás bude sžírat zevnitř. My sami se otrávíme svým vlastním jedem.
Úžas je to první, co nás může vrátit zpět. Zpět do života. Je to pojítko, které drží náš život pohromadě a dává mu smysl. Nechme úžas ovládat nás tak, jako když jsme byli malé děti. Obdivujme svět. Je úžasný.