Největším štěstím v životě je najít klid a vyváženost

Věděli to všichni učenci a mudrcové, včetně Aristotela nebo Buddhy, největší štěstí v životě člověka přichází s rovnovážným stavem mysli. Jak takového rovnovážného stavu dosáhnout? Buddha zlatého středu nedosáhl ani životem v bohatství, ani jako asketa. Teprve, když vyladil oba póly, nalezl, co hledal, a začal učit druhé lidi, jak se pustit obou extrémů a začít kráčet středem.

Co se děje, když máme něčeho moc

Obvykle si myslíme, že když získáme, po čem toužíme, vše se samo jako zázrakem spraví, a budeme žít šťastni. Hodně nešťastných a bohatých lidí může potvrdit, že jen v penězích štěstí nenajdeme. Mít něčeho moc ovšem neznamená jenom mít moc peněz, ale také moc pozornosti, moc opečovávání, atd. Prostě všeho moc škodí.

Pokud například dítě dostane všechno, co potřebuje, nebo co chce, po čase si nebude ničeho vážit. Rychle totiž pochopí, že vše k němu přijde automaticky samo beze snahy. Není to jeho chyba, že dary nedokáže ocenit. Ztratilo veškerou motivaci a touhu něčeho dosáhnout. Nezná pocit práce a trošku přemáhání, aby mohlo zakusit pocit následného vítězství. Je okradeno o svou vlastní moc, protože ji nemusí používat. I svaly se musí cvičit, aby rostly. A úspěch přichází po vynaložení určité síly.

Co se děje, když máme málo

Pak zde máme druhý extrém. Člověk (dítě) se stále dře a úspěch nepřichází, je mu odepřen. Ať dělá, co dělá, trvale nejsou uspokojovány jeho potřeby. To přináší obrovskou bolest a ztrátu víry v lepší zítřky. Za vším jednáním je cítit smutek, odevzdanost a marnost.

V takovém případě musíme hledat špetky toho, za co můžeme být vděčni. Určitě je spousta věcí, za které můžete být vděčni. Čím více si je budete uvědomovat, tím více poroste i důvěra v to, že můžete mít v životě více.

Co se děje, když máme tak akorát

Tady se ukrývá vytoužená harmonie. Nevadí nám, když je nám trošku zima a máme trošku hlad, protože jsme si jisti, že se zase zahřejeme a najíme. Protože jsou nám pocity mírné nespokojenosti vlastní, umíme si dosyta užít pocity spokojenosti. Nezpochybňujeme, zda máme na spokojenost právo. Víme to. A uděláme pro spokojenost, co budeme moci, a jak dlouho bude třeba.

Uchováme si pocit radosti a spokojenosti a zároveň si přiznáme i další motivaci a touhu. Vše je vývoj. A ve svém středu se vyvíjíme nejrychleji a nejlépe.