Cíl duchovní cesty

Duchovní cesta nás vede k poznání (zkušenosti) Boha, Existence, Vesmíru… Je to něco, co nás nesmírně přesahuje.

Jsme stvořeni kreativní silou, boží silou, jsme její součástí, ale vždy jí budeme podřízeni. Nemůžeme se transcendentálnu nikdy úplně vyrovnat, i když spousta literatury tvrdí, že ano, že se můžeme stát (nebo že už jsme) sami pro sebe Bohem.

Když si tisíc lidí přečte duchovní literaturu nebo svatá písma, tisíc lidí jejich obsah pochopí jinak. Je totiž možné poznání uchopit na mnoha úrovních a někdy si ty úrovně i zcela odporují. Je dobré cvičit se v rozpoznávání různých nuancí a snažit se neustále přesahovat naše dosavadní poznání; a jít tou správnou cestou, což je v dnešním přehlceném informačním světě asi to nejtěžší.

Léčka pozitivního myšlení

Pozitivní myšlení není v zásadě špatně a je i žádoucí a nutné, ale zase tady jde o ty drobné nuance, které nás, nesprávně pochopeny, mohou přivést na scestí.

Vždycky zkoumejme motivy našeho jednání! To je to podstatné a o to jde především.

Pozitivní myšlení může být naší zhoubou, pokud se jím snažíme dosáhnout nějakého cíle. Pak je to totiž nástroj k uspokojení naší touhy a používáme ho jako magie ve prospěch naší vlastní moci (byť v té ušlechtilejší bílé formě, ale pořád magie).

Pozitivní myšlení může být naší spásou, pokud vychází ze soucitu, čistoty srdce a ryzího přesvědčení, že láska sama o sobě si zaslouží být uctívána a podporována bez ohledu na náš vlastní prospěch.

Sami si každý prozkoumejme, kde mezi těmito dvěma póly se právě nacházíme.

Léčka vzdání se materiálních potřeb

Tady máme další potenciální blud, je-li nesprávně přijat rozumem a používán v praxi. Každý asi víme, že bychom se měli oprostit od materiálních potřeb těla, protože ty nás k trvalému štěstí nepřivedou.

A zase tady máme více možných forem provedení.

Motiv nespokojenosti a strachu nás nabádá opustit materiální potřeby, abychom přelstili vlastní neschopnost našich potřeb dosáhnout. Je to jen špatně maskovaná nesplněná touha a z ní plynoucí frustrace, bolístko schované za vyšší účel. Špatný pocit ze sebe tímto budeme živit i dál, ať se snažíme, jak chceme.

Něco dobrovolně a z vlastního přesvědčení opustit můžeme jen tehdy, pokud jsme to už někdy předtím měli. Pokud jsme to neměli a chceme to, raději si to napřed naplno přiznejme – teprve pak se můžeme snažit o splnění našich tužeb bez přílišného ulpívání na nich.

Motiv radosti a lásky nás vede opustit materiální potřeby proto, že získáváme něco mnohem většího, než je dočasné uspokojení potřeb. Už nám na tom přirozeně nezáleží, protože naše srdce je naplněno víc, než kdy předtím.

Vždycky, vždycky se řiďme našimi vnitřními pocity, které nelze nijak obelstít. Cestu nemůžeme přeskakovat, musíme ji projít celou. Snažme se mít nějak na paměti, kde je naše vysněné dobro, a mít při ruce stále kompas, který nás neomylně povede správnou cestou bez obelhávání sebe sama.