Vzdát? Neměli bychom raději chtít zvítězit?

Je dobré jít si za tím, co v životě chceme. Podnikat různé kroky k tomu, abychom vysněné touhy mohli uskutečnit. Je dobré dělat činy, ne jen pozitivně myslet a čekat, až to k nám samo přijde. To všechno je pravda. Má to taky ale jeden háček.

Budeme-li se zuby nehty držet své vykonstruované představy a trvat na jejím naplnění podle našeho plánu, dost možná se cíle nikdy nedočkáme. Je to proto, že s takovým nastavením jsme zase jen odchýlení od svého středu. Dostali jsme se do extrému, umíme krvelačně bojovat za své ideály, ale neumíme se stejně oddaně, intenzivně a úplně vzdát. Co když potřebujeme oboje stejnou měrou?? Co když potřebujeme umět bojovat a zároveň nechat to být, pustit to, prostě to vzdát?

Co se děje potom, kdy se vzdáme?

Každý z nás už to v životě několikrát zažil. Každý už poznal bod, kdy nevěděl, jak dál, složil hlavu do dlaní a uznal, že už nemá nic dalšího, s čím by mohl přijít do hry. Konečná. Žádný nový nápad. Žádná další myslitelná šance. Nic. Co se stalo pak? Dali jsme věcem volný průběh. Vždy se pak události samy nějak daly do pohybu. Tím, že jsme na ně přestali tlačit, jsme paradoxně umožnili to, aby se mohlo uskutečnit, co jsme třeba původně i chtěli. Jedna věc je něco chtít a druhá je dovolit jí, aby se stala. Nakonec se to vždy děje nějakým nečekaným a nepředvídatelným způsobem.

Slova, která mě ve spojitosti s tímto hodně ovlivnila, zní:

„Musíme opustit život, který jsme plánovali, abychom mohli žít život, který na nás čeká.“ Joseph Campbell

„Jakmile jsem byla ochotna vzdát se toho, co jsem chtěla, dostala jsem to, co je opravdu mé. A pochopila jsem, že to druhé je vždycky větší dar.“ Anita Moorjani

Kolika párům se už například podařilo otěhotnět poté, co se o to celá léta pokoušeli, a stalo se to až ve chvíli, kdy přestali doufat a smířili se se svým ortelem? Kolik lidí takto našlo svou vysněnou práci? Také takové jedince znáte? Anebo dostali nakonec něco úplně jiného, pro jejich život však podstatnějšího.

Věci se dějí ne díky nám, ale skrze nás

Když se naplno naučíme všechno chtění a lpění pouštět, začnou se dít teprve zázraky. Řeknu vám takové malé tajemství. Všechny techniky pozitivního myšlení, vizualizace a afirmace mají své opodstatnění. Umožňují nám uvědomovat si naše přání a umožňují nám i odkrývat přesvědčení bránící v jejich dosažení. Nutné ale nejsou. Sami máme v sobě všechny touhy bezpečně uloženy, už obsahujeme potřebné informace, jak v životě žít. My jsme tou informací. Když pustíme chtění, když pustíme strachy, že něco nebude, naše touhy se začnou realizovat samy od sebe!