Soucit znamená spoluúčast v utrpení a setrvávání v lásce

I člověk náboženstvím nepoznamenaný už musel někdy v životě slyšet, že všichni jsme hříšníci. Dlouho dlouho jsem to tvrzení nemohla pochopit a stavělo mě do pozice odmítání a až nenávisti vůči tomu, kdo mohl nevinné lidi takto hromadně a bezdůvodně označit.

No a dnes se na to dívám z jiného úhlu. Každá bytost je přirozeně od počátku nastavená na bezpodmínečnou lásku. Očekává ji, žije jenom jí. Nutně přitom musí někde narazit na realitu života, někdo přirozeně méně a někdo více, ale všichni jsme v brzké fázi svého vývoje dost v šoku, když jsme postaveni tváří v tvář odmítnutí, projevům bezcitnosti, hněvu nebo nelásky. Tento šok se dost těžce zpracovává a protože ho dítě popravdě ani zpracovat nemůže a neumí, někde si v sobě prožité emoční pohnutí nad dosud neprožitou a nepoznanou bolestí schová, zasune ji někam hluboko na pozdější zpracování. Je to jediná možná reakce.

Toto je v podstatě právě ten moment, kdy se staneme hříšníkem. Už nejsme čistí a nevinní. Jsme znečištěni prožitkem utrpení, který v nás žije dál svým vlastním životem. Myslím, že pokračování příběhu zná každý na vlastní kůži až moc dobře sám. Nezpracovaná vnitřní bolest se vrací stále dokola zpět, aby nám připomněla, že je stále naší součástí. Podle zákona schválnosti, který by se měl nazývat správným jménem, tedy podle zákona přitažlivosti, nám do života přihrává podobné zkušenosti, které jen dále a dále potvrzují naši „pravdu“.

Prožívejme vše, co k nám od života přichází

Zásadní uvědomění je, že ta naše „pravda“ vlastně vůbec nejsme my. Naše „pravda“ je totiž totožná s naším hříchem. Je to jen iluze a od našeho pravého já, které je totožné s bezpodmínečnou láskou, má hodně daleko. Život na nás není zlý, když nám naše vnitřní bolesti opakovaně ukazuje. On nemůže jinak. Ukazuje nám upřímně a soucitně pravý stav věcí. Berme to jako zákon přirozenosti. Prosím, neutíkejme už od toho, jako jsme to udělali poprvé… A podruhé a…

Nemůžeme nikam utéct. Každý prožitek, ať už bolestný, nebo radostný, je součást života. Život je nekonečně kreativní a ukazuje se nám v nekonečně mnoha proměnách. Nechme sebou každý prožitek, každý pocit projít. Jen tak nám neuvízně někde v tělě a nebude vytvářet další odpor a utrpení.

Nepřijetí vyvolává odpor

Tlak vyvolává protitlak. Každé nepřijetí, odpor, odmítání, chtění, aby situace byly jiné,… jsou jen opakem lásky a volnosti. Adekvátně tomu k nám budou přitahovat další podobné prožitky. Nechme naše hluboko uložené bolesti vystupovat z těla, otevírejme se jim, přijměme je a prožijme je. Zacházet s nimi soucitně a láskyplně je jediná osvobozující cesta.

„Dokud soucit člověka neobsáhne vše živé, nenajde člověk mír ani sám v sobě.“ Albert Schweitzer

Přeji nám všem, abychom naplno poznali a procítili, že je tomu skutečně tak.