Základní otázka

Každý potřebuje mít pro sebe uspokojivě zodpovězenu nejpodstatnější otázku, otázku smyslu života. Proč tady jsem, k čemu to je, co mám dokázat, jaký to má celé smysl? Máme k dispozici filozofické směry, náboženství, teorie vzniku vesmíru, teorie evoluce… Stačí to? Stejně pořádně nevíme, kam to vše směřuje. A kolikrát ani nevíme, kam směřuje každý sám za sebe.

Možná by bylo dobré si hned na úvod říct, že žádný smysl existence není. Alespoň ne tak, jak ho většinou chápeme, tedy z pozice ega. Není nic, co bychom se museli naučit, nic, co bychom museli dokázat.

Jistě chceme, aby po nás pro naše blízké a milované zůstalo něco pěkného, ať už v materiálním pojetí, nebo ve smyslu duchovního odkazu. Toto je ale spíš otázka morálky a vybraného způsobu žití. Je to náš otisk, který přetrvá jen po určitý čas. A pak bude zapomenut.

Zkušenost a prožitek

Lidé se bojí smrti a tak chtějí žít navěky v podobě významné stopy, která po nich zůstane. Jsou jistě jedinci natolik důležití pro lidstvo, že jejich odkazy v nás žijí tisíce let. Oni sami možná takové ambice neměli. Poznali, jak nepodstatné je trápení člověka na Zemi a chtěli člověku jeho žití ulehčit. Věděli, že forma se stále mění (lidstvo, jak ho známe, tady taky nebude věčně) . Vše je pomíjivé.

„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ Antoine de Saint-Exupéry

Smyslem našeho života je to, co se v jeho průběhu otiskne do nás samotných. Smysl je v tom, jakou zkušenost zažijeme, jaký prožitek získá naše duše.

Dar života

Smysl života je životě samém. Život chce prožívat dynamicky a cítit sám sebe.

V éterickém světě je vše jasné a snadné. Do jisté míry můžeme říct, že i nudné. Pocit blaženosti se může stát plytkým a nezřetelným bez svého protipólu. Proto jsme přišli na svět, abychom tápali, hledali, nevěděli. Abychom toužili po smyslu života, abychom mohli prožívat své city do hloubky a abychom mohli stoupat k výšinám.

Protože všechny prožitky v tomto světě a všechny vazby, které si vytvoříme, s námi zůstanou, dokud budeme cítit individualitu své duše, i bez těla.