Skutky jsou důležité

Žijeme v materiálním světě. Všechno, co vidíme, a na co si můžeme sáhnout, je soubor zhmotněných myšlenek. Když myšlenka zůstane jen myšlenkou, proces tvoření zůstane nekompletní. Je započatý, ale nedokončený.

Nenechme se mást tím, že „Bůh řekl: Budiž světlo! A bylo světlo.“ Bůh o tom mluvit ani nemusel. On představuje vůli, která může vše. Mezi jeho myšlenkou a úkonem nestojí nic v cestě. To je právě to, co potřebujeme dostat do svých životů. Zprůchodnit cestu od myšlenek ke skutkům.

I sebevznešenější myšlenka nebude mít smysl, pokud ji nezrealizujeme (ani se nepokusíme, nebudeme chtít ji realizovat, naplno jí věřit).

Člověk je tím, co dělá, ne tím, o čem mluví, že udělá. Právě v tom se hodně lidí mýlí. Máme totiž sklon věřit tomu, co se říká, a zapomínat na to, co se opravdu dělá.

Kdybychom posuzovali pouze podle skutků, bylo by to tak jednoduché. A tak vypovídající.

Věřme v opravdové činy, ne v iluze, které představují pouhá slova

Na obrázku se něco děje. Člověk válí těsto. Vytváří produkt. Prostě koná. Pokud by se snažil těsto jen hypnotizovat a pokoušel se silou myšlenky něco upéct, nestalo by se nic.

Jak často slepě věříme tomu, že se něco stane, aniž bychom přiložili ruku k dílu. Jak často věříme druhým, když slibují, že něco udělají, a pořád nic. Žijeme pak v představě reality, ne v realitě samotné.

Neříkám, že se věci nemohou stát tak nějak „samy od sebe“, kdy stačí, že si něco přeji a ono se mi to stane. Takto se to děje ve chvílích, kdy se od výsledku dokážu oprostit. Vyšlu přání a pak vše pustím. Je to úplně jiný případ, než ten s těstem. U těsta je lepší vyčerpat všechny možnosti (udělat, co je možné udělat) a až pak touhu po výsledku pustit. Až když je v troubě 🙂 Udělejme vždy vše, co můžeme udělat, nic víc a nic míň.

Začněme u sebe. Buďme k sobě poctiví.

Jednu věc

Často ani nechceme začít něco dělat, protože zkrátka nevíme, kde začít. Je toho tak moc, že si neumíme vybrat. Vůbec se nám nechce a máme sklony vzdávat předem.

Co ale můžeme, je, udělat jednu věc denně. Třeba zdánlivě malinkou a nepodstatnou. Za týden jich bude udělaných víc a za rok už celkem dost. A v nás každá hotová věc vytvoří dobrý pocit a zásobí nás energií k dělání těch dalších.

„Pohodlný život a lehko získané požitky ani nepřinášejí tělu prospěch, jak potvrdí každý učitel tělocviku, ani nevštípí duši nějaké hodnotné vědomosti. Naproti tomu vytrvalá námaha nás připraví k ušlechtilým a dobrým činům, jak tvrdí mudrci.“ Sókratés