Vědomí si sebe sama a jeho ztráta

Před narozením všichni znají záměr své duše. Každý máme svou úlohu. Víme, co chceme prožít, co se chceme naučit, v čem se zdokonalit. Možná to víme ještě nějakou dobu po narození. U každého je to jinak dlouho. A pak? Většina lidí zapomene. Kde nastává ten zlom? Proč se to děje?

V naprosté většině případů nastane zlom prvním odmítavým postojem k našemu jednání. Zde vznikají prvotní pochyby, zmatení a rozpolcenost. Malé bytosti jsou nadšené svým nápadem nebo už zrealizovanou myšlenkou a najednou přijde stopka. Studená sprcha. Ale proč? Co bylo špatně?

A třeba nebylo špatně nic. Jen to nebylo okolí po vůli. Někdo se zasekne hned, někdo je vytrvalý a zkouší se prosadit dále. A pak se hodně malých lidí vzdá. Vzdá se své touhy, svého cíle. Z jediného prostého důvodu. Náš odmítač je většinou bytost, kterou nejvíce milujeme. Náš rodič. Bůh našeho dosavadního života. Pokud ten říká, že naše chování je špatné, musí to být zákonitě pravda. Chvíli se pereme se dvěma protichůdnými myšlenkami. Následovat sebe a své srdce nebo následovat pravdu rodiče. Asi tušíte, že dost často vyvěsíme bílý prapor. A je to. Právě jsme na sebe zapomněli. Rozhodli jsme se sledovat motivy a cíle někoho jiného, byť jde o našeho nejbližšího člověka.

Zapomenout na sebe je zradou

Po takovém rozhodnutí byla zaseta první semínka odmítavého postoje vůči sobě. Zde jsou zárodky podřizování se druhým lidem, neschopnosti říkat ne. Začneme mít mylný dojem, že na nás až tak nezáleží, hlavně ať jsou spokojení druzí lidé. Nejdřív oni, až pak my. Tento přístup nemůže nikdy uspokojivě fungovat. Pro nikoho, ani pro nás, ani pro ty, kvůli kterým to děláme. Sebeobětování ubližuje všem a nejvíce oběti samotné. Myšlenkový vzorec, který jsme se naučili tehdy poprvé ve vztahu k rodičům je tak silný, že ho automaticky používáme ve vztahu k dalším lidem a v průběhu celého našeho dalšího života. Tak dlouho, dokud si neuvědomíme, co přesně děláme a co nám to způsobuje.

Způsobuje to velkou paseku. Naše vnitřní touha totiž nezmizela. Je pouze potlačená. Děláme, že ji nevidíme, že tam není. A pak se divíme, proč se nám v životě nedaří dosahovat toho, co chceme. Je to proto, že v sobě máme protichůdné postoje: náš cíl a zároveň všechna naše přesvědčení  hlásající „pravdy“ o tom, proč by se nám nemuselo podařit jej naplnit. Buďte k sobě upřímní a prozkoumejte, jestli je cesta od záměru k cíli čistá, nebo vám tam vaše mysl klade spoustu překážek.

Vyjadřujte se autenticky

Sebevyjádření úzce souvisí s komunikací. Je to nejefektivnější způsob vyjádření se navenek. Je-li myšlenka vyjádřená slovy, má mnohem větší razanci, než ta nevyřčená. Komunikace je spojená s pátou krční čakrou. Je to tedy propojka mezi srdcem a hlavou. Mezi čtvrtou srdeční čakrou a šestou čelní čakrou. Pokud není v souladu srdce a hlava, tedy city a rozum, odnese to právě pátá čakra, která je spojuje. Jak to chápat? Taky občas nevyjádříte své pocity? Pro klid neřeknete něco, co uvnitř cítíte? Nebo naopak řeknete něco, kvůli čemu pak máte výčitky a pocity viny?

Proč si myslíte, že vaše niterné postoje a jejich projevení navenek může druhému ublížit? Chtěli byste, aby vám druhý také své skutečné pocity tajil? Myslím, že ne. Asi byste nechtěli, aby vám záměrně předložil něco jiného. Jen proto, aby to pro vás bylo stravitelnější a ke všemu jen na základě jeho vlastních domněnek. Každý má svobodnou volbu se postavit k pocitu druhého. Není potřeba něco skrývat.

Pokud je tedy energie v krční čakře blokovaná, je nějaký problém v komunikaci. Buď jste něco neřekli a uvnitř vás to tíží, nebo jste něco řekli a i to vás sžírá. Často se to projevuje angínami, záněty v krku apod. Fakt, že jste předtím prochladli je jen část pravdy a neobsahuje celé vysvětlení problému. Přestaňte v sobě své pocity dusit nebo si je vyčítat a bude to mít pozitivní důsledek pro vaše zdraví.

Vždyť to znáte… pravda vás osvobodí. Buďte opravdoví, vyplatí se to. Krční čakra není jen spojnice mezi srdcem a hlavou, ale i mezi vámi a vnějším světem. Budete-li pravdiví, svět se dozví, co doopravdy chcete. Pak vám to na základě svobodné volby může i dát. Budete-li pravdivě naslouchat svým pocitům uvnitř sebe, tedy hlava poslechne srdce a nebude mu bránit, dojde k synergii, která je nutná k tomu, aby se pocity měnily v myšlenky a myšlenky mohly následně tvořit realitu.