Jste v kontaktu se svou duší?
Rozklikli jste tento článek, takže svou duši pravděpodobně už nějaký čas hledáte. Je to základní životní úkol, spojit se se svou podstatou, s tím, kdo doopravdy jsme. Asi víte, jak nelehký je to zpočátku úkol, protože duše promlouvá tam, kde přestane mluvit rozum. A ten nepotřebuje moc přestávek na nádech. Mluví stále, ve dne v noci. Nedá si pokoj. Bude vás přehlcovat svými názory tak dlouho, dokud nedostane důkaz, že občas také poslouchat se vyplatí. Jak mu ten důkaz poskytnout?
Když rozum dostane důkaz o prospěšnosti jiného způsobu myšlení, začíná spolupracovat
Říká se, že máte sledovat své pocity a následovat ty dobré. Radost v srdci ukazuje správný směr. S tím se nedá než souhlasit. Mnoho koučů a motivátorů vás umí nakopnout v případě, že máte svůj cíl, jen ne a ne se k němu dostat. Víte, co chcete, ale nevíte, jak na to. V tomto případě se může spolupráce s někým zkušeným rychle zadařit. Ale co když svůj cíl neznáte? Co když totálně schází vůle k životu, jakákoli touha, která by vás mohla ráno zvednout z postele. Co pak?
Tady pomůže jedině láska, pokora a vděčnost k životu. Pravděpodobně to teď zní příliš utopicky a naivně. Jen si prosím uvědomte, že přesně toto vám chybí, pro začátek.
Nejdříve to půjde ztuha a tak nějak strojeně. Budete muset vytrvale pročišťovat mysl. Čistit, čistit, čistit. Od čeho? Mezi výčet následujících slov si klidně dejte rovnítka. Jedná se totiž o ty samé věci: podvědomé vzorce chování, programy mysli, osud, karma, sankhary (vrypy, mentální formace), bolestné vzpomínky z minulosti, bloky, omezení, strachy,…
„Lidská rasa, jejíž povahou je odporovat Bohu, se nepřestává ptát, jak by se dalo vlastním úsilím uniknout léčkám, jež na sebe nastražila. Nežádá však pomoc od Něj, na němž jediném závisí jakýkoli dar milosti.“ Gerardus Dorneus
Ta pomoc od „Něj“, je vlastně pomoc od vás! Někomu však může pomoci pro začátek požádat Boha, vyšší sílu, o pomoc, protože si vůbec neuvědomuje, že ta vyšší síla je i v něm samém. Univerzální síla zvenku může pomoci jedině tehdy, když ji objevíme i uvnitř sebe, pak mohou obě (které jsou jednou a toutéž) začít komunikovat. Musíme se naučit tu sílu vnímat.
Je ovšem těžké dát přesný návod na to, jak se naučit sílu Božství vnímat, uctívat a milovat. Každý má jinou cestu. Nejprospěšnější je jednoduše si určit, že nepřestanu svůj vztah k Božství uzdravovat a prohlubovat, dokud naplno nepocítím jeho přítomnost a vliv. Poté poznávám, že můj život se nemohl odehrávat jinak a že i mé útrapy měly jasný smysl. Musely rozbořit mé zdi vystavěné z obav, strachů, záští, odmítání a pohrdání. Holt příjemnější cestou to nešlo, protože bych jinak dostatečně silně neposlouchal/a volání domů. Ten stav poznání zaručeně přijde. Pak už není třeba žádných dalších slov k vysvětlování. Dostaví se jen výmluvný tichý úsměv…
Poproste o pomoc vyšší sílu
Nejsem pro slepé následování božstev. O tom píšu i v článku Uctíváte modly? V tomto případě je ale přínosné pro začátek požádat vyšší moc, aby vám pomohla. Potřebujete totiž překlenout to prázdné místo, kde jste pohrdli životem (a sami sebou). Přestali jste si ho v nějaké fázi vážit, jinak byste se nedostali do tak netečného stavu. Krásy života je třeba vidět a oslavovat.
Zkuste se odevzdat (Jak jste na tom s uměním se vzdát?) vyšší moci a tu prosit za odpuštění, že jste si výše uvedené rány způsobili. Ano vy. Vím, že nechtěně a nevědomě (na tom teď nezáleží). Nic nepřichází zvenku, vše si vyrábíte uvnitř. Uvnitř vás i všude okolo je ta vyšší moc, kreativní síla. Budete tím prosit za odpuštění i sami sebe a časem překonáte vzdor, který jste si vybudovali.
Umíte si odpustit, nebo jste na sebe příliš přísní? Všímejte si situací, které se vám nelíbí. Ptejte se sami sebe, čím jste si je způsobili. Pak si odpusťte. Poděkujte za poznání, které vám to celé přineslo. Možná odpovědi nebudete dostávat hned ze začátku. Nevadí. Začněte s odpouštěním třeba mechanicky, později ho začnete i cítit. Naučíte se nepříjemné věci prozkoumávat s láskou a pak je nechat být. Necháte je odejít. Už je nebudete potřebovat, protože jim porozumíte.
Přiznáte si svou nedokonalost, přestanete se vztekat a začnete se učit. Začnete se učit přijímat sami sebe takoví, jací jste. Přijetí sebe sama už nebude jen fráze, bude to součást vašeho života.
Jakýkoli růst je o vzpomínání si. Není o budování a učení se něčemu novému. Vzpomenete si, kým jste. Už budete ochotni poznat sami sebe, protože to je cesta k uzdravení, rovnováze a dokonalosti. Dostanete sílu odhodit strach, co se o sobě v nitru dozvíte. Informace obalíte láskou a bolesti necháte samovolně odejít. Rozpustí se. To je ten moment, kdy vám přestane bránit vaše vlastní omezení. Ten stejný moment, kdy se začnete přijímat a milovat se vším všudy. Tímto způsobem obnovujete kontakt se svou duší a žijete život, který přesahuje vaše vlastní omezené já.
Vy a vaše potřeby se rozpustíte a zůstane jen láska k Božství (jehož jste také projevem). Opravdové smíření a klid nakonec vypadá úplně jinak, než si člověk na začátku představoval. Ne, vážně nebudeme šťastnější, až konečně přijde ten pravý partner a až se poštěstí vydělávat více peněz. Šťastní jsme ve chvíli, kdy prokoukneme hru života a hrajeme ji s radostí, tzn. necháváme se vést prostřednictvím své duše směrem, který nám přináší největší užitek a pocit bytí na správném místě. Je to takový ten klidný a hřejivý pocit říkající: Ano, jsem přesně tam, kde jsem vždy měl/a být a projevuji se přesně tak, jak jsem se vždycky projevovat měl/a.