Láska obsahuje vše

Láska je první a poslední instance. Láska je ten tichý prostor, ze kterého vše vychází. Láska je tady pro všechny, je všem dostupná. Přesto ji mnozí nevidí a necítí tak, jak by si přáli. Je to proto, že je tak cenná. Musíme se k ní dopracovat. Musíme se lásce odevzdat. Musíme svůj život za lásku vyměnit…

Každý někdy přemýšlí nad tím, proč existuje zlo a trápení, když i nad tím vším bdí láska. Jak to může láska dopustit?

Láska ze své podstaty musí dopustit vše, protože jinak by to nebyla láska, ale vládnoucí tyran. Dává nám možnost projít si různými zkušenostmi, různými pocity. Někdy nás nechá se trápit tak dlouho, že už nevíme kudy kam. A v ten nejhorší moment už pak nevnímáme nic jiného, než tichý a prázdný prostor. A právě z toho ticha k nám láska promlouvá.

Láska = zodpovědnost

Možná vám to přijde divné. Láska, která má dávat volnost všemu? Jak může mít něco společného se zodpovědností? Láska má mnoho společného s dobrovolnou zodpovědností.

Zodpovědnost vytváří pouta. Pouta znamenají lásku.

Nadevše milujeme své děti, za které máme v první fázi jejich života stoprocentní zodpovědnost. Jsou na nás bezmezně závislé. To je moc pevné pouto a také hluboká láska.

Dobrovolně se rozhodujeme, za koho vezmeme v životě zodpovědnost, a na kom budeme závislí. Protože pak nám naše počínání dává smysl. Takto utužujeme pouta a vytváříme lásku. Láska je o vztahování se někoho k někomu nebo někoho k něčemu. Abych mohla někoho milovat, musím vědět, jaký je, a pak si k němu buduji vztah. Vzájemně utužujeme pouta a ta práce na vztahu nám dává smysl. To je láska. Vyberu si a konám. Protože chci.

Zdravý vztah máme v tom případě, kdy nám oběma vzájemná láska prospívá. Pozvedává nás někam výš. Jestliže jsem závislá na člověku, který mi ubližuje, pak jsem selhala ve zodpovědnosti k vlastnímu životu, a láska samotná mě dříve nebo později k tomu nutnému poznání dovede. Pak budu muset jednat jinak.

Rovnováha

Duchovní vyspělost není o tom, že nebudu nikoho potřebovat. Je o tom, že si pro sebe najdu správný balanc mezi dáváním a braním. Mezi zodpovědností a závislostí.

Láska může být projevována a prožívána právě a jen v tomto pohybu života, který vládne celým vesmírem… pulzující rytmus… zrození a zánik, nádech a výdech, radost a smutek, nahoru a dolů, být v lásce a být v žalu.

Nakonec k tomu poznání dojdeme všichni a přestaneme se mu bránit, přijmeme ho takové, jaké je, protože přesně to dělá láska.