Potřeba jistoty

Největší tragédií je potřebovat něco, co nikdy nemůžeme mít, protože pak budeme nutně svou nenaplněnou potřebu stále prožívat dokola. Pocit frustrace se nám bude dále zhmotňovat v další a další frustraci, znáte to. Začarovaný kruh.

Proč potřebujeme jistoty? Protože kdyby bylo něco jisté, mohli bychom konečně polevit a uvolnit se, prostě si své jistoty jen užívat a vědět, že své jisté máme stále k dispozici. Naproti tomu v tomto světě a v tomto vesmíru nic není jisté. Vše se proměňuje. To nás na hluboké úrovni všechny velmi trápí, protože to tak vlastně vůbec nechceme. Chceme svůj klid, pevnost a stabilitu. Stále je hledáme. Bohužel často hledáme tam, kde je nemůžeme nikdy najít… ve všem okolo, ve věcech a v lidech, které si chceme „pojistit“, abychom je stále měli. Jenomže v tomto světě máme všechno jen „půjčené“ a jen na chvíli. Nic nám nepatří.

To, co je dnes, nemusí být zítra. A nejen, že nemusí, ale ani nemůže. Ani my nejsme stejní, jako jsme byli před vteřinou (natož včera, před rokem). V každém okamžiku jsme neopakovatelný originál (jedinečná verze sebe sama).

Jediná jistota je změna

Lidé často říkávají, že jediná jistota je smrt. Já smrt vnímám také jako změnu (je to změna stavu, přechod z jedné fáze do jiné). Jisté je, že věci mohou ve finále být úplně jinak (a většinou také jsou), než jsme původně očekávali. Někdy se s touto jistotou lidé dokáží celkem dobře smířit. Jak jste na tom vy? Necháváte se rádi překvapovat?

CO KDYŽ SE MÁME JEN NAUČIT VÁŽIT SI VÍCE TOHO, JAK JE TO TEĎ?

Když víme, že můžeme ze dne na den o všechno přijít, můžeme si toho, co máme dnes, užívat víc. Cítíme to štěstí, sílu, dynamiku života, hodnotu, cítíme vděčnost a lásku. Bez nejistoty by to bylo o ničem. Bylo by to prázdné a fádní.

A i v nejistotě je jistá míra jistoty. Vše je sice každou chvíli jiné, ale změny se dějí v cyklech. To nás může dost uklidnit. Víme, že po létě přijde podzim, a ne jaro. Víme, že po dni přijde noc. Víme, že po období smutku přijde radost. Žádný stav nám nikdy netrval věčně, tak proč by měl trvat právě ten, ve kterém se nacházíme teď? Když to pochopíme, můžeme přestat brát věci tak vážně → A můžeme se se vším lehčeji srovnat.

Jistotu hledejme v sobě

Jistotu hledejme v sobě a ve svém přístupu. Není důležité, co se děje, ale jak my k tomu přistupujeme. Každý je ve svém vlastním světě středobodem vesmíru. To není sobecké tvrzení, to je fakt. Každý jsme bohem na svém území, protože určujeme, co se nám bude odehrávat. Ovlivňujeme to svým postojem, svými pocity.

Chraňte si jistotu, že vy ovládáte své pocity. Všichni máme tu schopnost. Pokud to neumíte, stačí se to naučit. Stačí přijmout změnu. Protože s přijetím změny přijmete i jistotu 🙂