Životní síla

Každý z nás se narodil s určitým objemem životní síly, takovou vlastní zásobárnou, powerbankou. Zajímavé je, že každému nebývá přidělena stejná dávka. Naopak, někdo jí má do startu minimum, někdo až přespříliš. Zdá se to být nespravedlivé, ale není. Ti, kteří jí mají málo, se totiž potřebují nejvíce naučit, jak se svou energií nakládat.

Tato energie, životní síla, je uložena v ledvinách, orgánu, který náleží elementu vody. Přináleží období zimy. Emoce, která ovlivňuje ledviny, je strach. Jakákoli nerovnováha (hodně strachu, málo strachu, velký pocit chladu, malý pocit chladu) ledviny negativně ovlivňuje. Proč je naše základní esence uložena zrovna v elementu vody, je možné pochopit metaforicky. Voda (zima) je klidná energie, která shromažďuje životní síly, aby je mohla použít na jaře k rychlé expanzi. Je počátkem celého koloběhu (voda dává růst dřevu, dřevo vyživuje oheň, oheň dává vzniknout zemi – popelu, v zemi se rodí kov, na kovu se sráží voda).

Když životní energie schází

Když nám energie chybí, buď nám jí bylo přiděleno málo, nebo jí zbytečně plýtváme. Bez životní síly jsme vyčerpaní, unavení, v depresích, zbytečně vystrašení, vůbec nedůvěřujeme životu, že to s námi myslí dobře…

Samozřejmě existuje spousta věcí, které když budeme dělat, tak nám po čase naši životní sílu doplní. Patří mezi ně cvičení, správná životospráva, potkávání správných lidí, čtení správných knih, příroda, pohyb, vzdělávání se, tvoření…

Problém je v tom, že pokud výše uvedené věci nemám zažité, nedělám je automaticky, budou pro mě znamenat jistou změnu. Změna stojí energii. Když nemám energii, nemohu nic měnit. Musím ji nejprve získat.

Auto taky potřebuje mít v nádrži nějaký benzín, aby jelo. Když jste na dně, nejde to. Nejede to. Neproudí to.

Jak získat potřebnou energii

Někdy je člověk na tom tak bídně, že nemá sílu ani vstát z postele, aby šel dělat něco, co mu vnitřně přináší radost a tím se nabíjí.

Je důležité vědět, že bez ohledu na to, kolik životní síly nám bylo přiděleno, můžeme ji kdykoli dočerpávat. Energie je stále dostupná. Nevybírá si, ke komu přijde a ke komu ne. To my sami jsme jí buď otevření, anebo nejsme.

Takže když ležím na té posteli a nemám sílu, tak mám vždy alespoň trochu síly na to, abych mohla dělat následující. Poprosím vesmír, aby mě svou silou naplnil. Sdělím mu, že jsem tady a připravená přijmout energii. Je to taková forma meditace a modlitby.

Vesmíre, otevírám se Ti celou svou bytostí a nechávám v sobě proudit Tvou sílu.

Bože, otevírám Ti své srdce a žádám Tě, abys ho naplnil láskou.

Kreativní sílo, děkuji, že prostupuješ mým tělem a duší.

Existence, …

Tuto větu si upravte podle toho, jak s vámi nejlépe ladí.

Důležité je, abychom byli zajedno s tím, co říkáme. Nemá to být strojená formulka. Vesmíru nezáleží na přesných slovech, ale na energii, která je za slovy. Energii on rozumí. Přesně na tu reaguje.

Opakujte to stále dokola nejlépe večer před usnutím a ráno po probuzení. Prociťte si to, co říkáte. Otočte dlaně vzhůru, abyste dali symbolicky najevo, že jste opravdu otevření. Buďte vnímaví. Možná po čase ucítíte šimrání v konečcích prstů nebo jinde na těle, tlak, teplo…

Až budete cítit odezvu a energii, podpoří vás to v tom, abyste s touto činností pokračovali.

Není nic lepšího, než se cítit být napojen. Být něčeho součástí.