Když chci vzlétnout

Znáte ten pocit, že máte přistřižená křídla? Moc byste chtěli vzlétnout, ale něco vám brání. Pocit se objevuje tehdy, kdy nenaplňujete svůj potenciál, neděláte to, co byste chtěli a mohli. A protože život je třeba žít naplno, recept je poměrně jednoduchý:

„Chceš-li létat, vzdej se všeho, co tě tahá dolů.“ Toni Morrison

Co mě tahá dolů?

Dolů mě tahají všechny ty pochybnosti, obavy, soudy a odrazující slova, buď moje, nebo ostatních lidí.

Chce to se zastavit a zamyslet, kým se to vlastně obklopuji. Známé pravidlo říká, že se stávám průměrem pěti osob, se kterými trávím svůj čas nejvíce. Podporují mě ti lidé, nebo mě naopak stahují ke dnu? Nemluvím o zdravém usměrňování a motivování. Mluvím o tom, že ti lidé mě mohou cíleně udržovat v neustále špatném pocitu. A ubližuje to, i když to dělají nevědomě.

Když si nechám takto vysávat svou energii, už mi pak žádná nezbude na let. Co je horší, naučím se přistupovat k životu stejným způsobem, protože jediná možnost, jak získat potřebnou energii, je vzít si ji od někoho jiného (už nemám dost sil, abych si ji vyrobila sama jako dynamo).

Právě proto…

Odhazuji všechna závaží

Začínám dělat malé kroky, které mě v mém životě povznášejí. Sleduji, co mi vyhovuje a co mě baví. Čím více to dělám, tím více mám sil. Nabíjí mě to. Zázrak. Nakonec se objevují i ti lidé, kteří se mnou souzní. Mám jejich podporu a pomoc.

Pomoženo je vždy nejvíce tomu, kdo se opravdu a sám od sebe snaží, kdo ze sebe vydává maximum. Je to zákon přitažlivosti, akce a reakce.

Matně se snažím si vzpomenout, čím to kdysi bylo, že mi to nešlo. Vždyť je to tak snadné. Nebyli snad kdysi ti lidé jen mým vlastním odrazem? Neukazovali mi snad, že já sama jsem nechtěla být zdrojem svého štěstí?

Přiznávám si to, odpouštím si, a… Letím