Základní stavební jednotka vesmíru

Asi to dnes už není žádná revoluční myšlenka, že vesmír netvoří hmota (ani na své mikroskopické úrovni), ale informace.

Je to přesně to známé „Na počátku bylo slovo.“

Každé slovo skrývá informaci. To znamená, že nejde o slovo jako takové, ale o to, co to slovo představuje. A slovo, tedy informace v něm obsažená, tvoří.

Kvantová fyzika ví už dávno, že mikročástice nejsou hmotného charakteru. Mikročástice existují ve formě možností. Nekonečně mnoha možností. V praxi to může znamenat, že částice v jednom okamžiku může být na různých místech. Iluzi materiálna jí dává až informace (vědomí pozorovatele). Zaměří-li se pozornost na jednu z možností, ona se pozorovateli projeví. Na informacích, jako stavebních kamenech, je postaven i celý náš viditelný svět.

Kolektivní iluze

Plné uvědomění tohoto faktu nám může dát vytouženou svobodu, naši vnitřní svobodu. Člověku se žije o něco snadněji, když zjistí, na jakých vratkých vazbách vše v tomto světě stojí, a že je celý život vlastně jen taková hra.

V této chvíli připomenu Nea z Matrixu ve chvíli, kdy zjistil při souboji se Smithem, že je schopen informace ovládat (zastavit letící projektily). Najednou byl schopen odrážet jakýkoli útok a vypadal u toho, že by si mohl ještě v klidu při souboji přečíst knihu.

Jde o to, že zanikne-li informace, zanikne i celá struktura ve hmotě.

Protože náš svět je obrovskou a vzájemně propletenou sítí informací, nezáleží jen na nás samých. Jsme pod vlivem ostatních, kteří všichni dohromady vytvářejí jednu velkou kolektivní iluzi. Ta je pak o to silnější.

Proto například musíme všichni zemřít, nemůžeme jen tak sami o sobě létat (to vadí hlavně mému synovi) a nemůžeme se ani jen tak vypařit jako Karel Plíhal v Roku ďábla – protože informace o nás existuje v mnoha jiných hlavách.

Čemu věříme, to se děje

Právě proto je dobré začít tam, kde můj vliv může mít výsledky a nebudu začínat spasením celého světa. Radši začnu u sebe.

Například jde přede mnou na ulici kuřák a já nemám ráda, jak vítr nese všechen dým na mě. Pohraji si s tím (uvědomím si to, vidím souhru všech informací, i moji nelibost, i moje přání, aby kouř zmizel, uvědomím si také banalitu celé té věci, protože o nic nejde, vše je nakonec jenom iluze… kouř i já) a on náhle zabočí ke vchodu budovy a zmizí mi z dohledu.

Vesmír nám zkrátka dovolí vždy jen to, co je v souladu s námi a také s informacemi ostatních. (Nemohl zmizet úplně, ale zmizel z mého momentálního prožívání). Všechno musí dohromady fungovat na všech stranách.

Čím více se dokážeme oprostit od svých prožitků a přestat na nich lpět, tím lépe. Čím více hudrujeme, nenávidíme, po něčem toužíme = bytostně to potřebujeme, nebo máme s něčím problém, tím hůře, protože tím jen posilujeme informace, které jsou v daný okamžik sestaveny v náš neprospěch.

Používejme informace uvážlivě a vybírejme si je. Jsou to důležité inFORMACE (tedy ve finále seskupení, utvoření). Předpona IN znamená vždy něco vnitřního, interního. Nečekejme, až se něco stane jinak, nějak samo od sebe a zvnějšku. Všechny formace se musí objevit nejdřív uvnitř nás…