Je normální připadat si zvláštně

Každý je ve své přirozenosti něčím originální, v něčem se odlišuje od jiných. A je zvláštní, kolik úsilí bývá vynaloženo na to, aby se člověk stal „normálním“ a vyrovnal se těm ostatním. Komu se ale vyrovnat? Tisíc lidí, tisíc různých pohledů. Člověk se prostě snaží vyrovnávat sám se sebou skrze ostatní a to dost dobře není možné. Dostane se akorát tak do schizofrenního stavu a hraní různých rolí. Dostane se do myšlení typu, jak asi chtějí děti, abych se chovala, jak to asi cítí partner a co potřebuje, jak to vyhovuje kolegům v práci???

Odmala nás nikdo neučil, jak být spokojeni sami se sebou, tak, jak jsme. Byli jsme správní, hodní a poslušní, když jsme se chovali tak, jak chtěli oni (učitelé, rodiče, trenéři, sousedé… kdokoli). Proto si mnoho lidí ani nepamatuje, kým vlastně jsou (nebo kým chtěli být).

Potlačování sama sebe se nevyplácí

Když potlačujeme svou vlastní touhu, zrazujeme sami sebe. Můžete si namlouvat co chcete, ale nikdy nebudete skutečně šťastni, pokud nebudete jednat v souladu se sebou. Tak jako strom, který nemá dostatek prostoru k růstu, bude se vždy a za každých okolností snažit dostat nahoru. Vyroste různě pokřivený, ale vyroste. Tato vlastní esenciální potřeba jít určitým životním směrem nikdy nejde úplně vymazat. Jakákoli odchylka od vlastního směru bude vnitřně bolet. A dlouhodobě potlačovaná bolest se stává nesnesitelnou. Pak už nám v podstatě zbývají jen dvě možnosti, buď z toho zešílet, nebo svůj život kompletně změnit. V této fázi může vyvstat podezření, že je život nespravedlivý. Skutečně je? Dostal nás pouze a přesně tam, kde jsme původně potřebovali a chtěli být, ale dobrovolně a sami jsme tam nešli. Vždy máme možnost sejít ze špatné cesty a změnit směr, jen málokdy to děláme.

Potřeba změny

Změna je funkční teprve tehdy, kdy už je opravdu naléhavá, protože až tehdy ji doprovází niterné rozhodnutí a odhodlanost. Pak už totiž neexistuje jiná možnost, než udělat to, po čem vlastní bytost prahne. Možná byste byli překvapeni, kolik lidí z těch, kteří tvrdí, že potřebují změnu, ji skutečně udělají. Studie tvrdí, že je to množství pod 4%. To jsou maximálně čtyři lidé ze sta! Nemám ze své praxe přesné statistiky, ale řekla bych, že tak nějak to bude. Lidé nejsou příliš svolní ke změnám, protože, jak říká to rčení: ještě nebylo tak špatně, aby mohlo být lépe.

Mně stačí ke štěstí fakt, že zasazené semínko může vyklíčit v jiný čas (v ten správný čas) a na jiném místě. A to je v pořádku.

Začněte tím, že budete oživovat svou vlastní přirozenost. Stanete se pro ostatní možná divným, ale pro sebe normálním. A to se do budoucna vyplatí 🙂