Je žárlivost do určité míry zdravá?

Často jsem slyšela, že žárlivost do určité míry (otázkou je, co to je určitá míra) je zdravá. Že přeci ukazuje, že nám na druhém záleží, že nám o něj jde. Že je to výraz lásky a důkaz, že má pro nás protějšek cenu a hodnotu.

Já si myslím, že žárlivost je nemocná vždy! Je ne-mocná, doslova bezmocná. Bezmocný je ten, kdo žárlí, protože se tolik obává o ztrátu milované osoby. Kde se poděl jeho vlastní život a jeho hodnota? Tak moc na partnerovi lpí, že si myslí, že s jeho ztrátou přijde o podstatnou část svého života a život pak už nebude mít takovou cenu. Partner má tedy dotyčného vyživovat a sytit láskou. Takový úkol je nesplnitelný a taková „láska“ může trvat jen tak dlouho, dokud bude člověk věřit tomu, že partner mu skutečně dává všechnu lásku, kterou potřebuje. Jakmile zjistí, že to tak není (a ono to tak není a ani nemůže být), láska je v tu ránu pryč. Přichází výčitky, obviňování a někdy dokonce i nenávist. Pak si žárlivec myslí, že jeho partner může za to, že se cítí oklamaný. Nedodal mu totiž to, co bylo očekáváno.

Čeho je tedy žárlivost důkazem?

Žárlivost je důkazem, že má člověk v sobě celý souhrn negativních emocí a pocit vlastní nedostatečnosti a nízkého sebevědomí. Žárlivý člověk je vlastně chudák, který potřebuje, aby ho někdo miloval, protože se sám necítí být milovaný. Sám sebe nemá rád. Proto hledá někoho, kdo mu jeho potřebu lásky naplní. Někoho, kdo ji bude naplňovat stále. Ruku na srdce, kdo z nás se cítí naprosto a bezvýhradně milovaný vždy a všude? Pocit NEDOSTATKU LÁSKY je problémem většiny lidstva a od toho se také odvíjí VŠECHNY ostatní problémy, které v životě nastávají.

Láska je čistá energie a energii potřebujeme k životu. Proto ta obava, že ji nebudeme mít. Žárlivost je závislost na konkrétní osobě. A závislost je nesvoboda. Každý chce vědět, jak být svobodný a milovaný.

Jak léčit žárlivost?

Žárlivec si musí hlavně uvědomit, jaká je pravda. Je nutné, aby si prožil a pochopil na vlastní kůži to, co bylo napsáno výše. A pokud zrovna vy žijete se žárlivcem, tak si uvědomte, jestli máte sami sebe dostatečně rádi a jestli vám stojí za to ta muka prožívat. Nepotřebujete, aby vás někdo hlídal. Taky chcete být svobodní a milovaní, jako všichni ostatní.

Je třeba si vybudovat vlastní pevné základy lásky v sobě a k sobě samým. Neexistuje na to žádný univerzální a rychlý recept. Je to dlouhodobější proces. Pokud nejste zvyklí sami sebe milovat, budete si muset zvyknout. Budete zprvu dělat to, co vám vůbec není vlastní. Budete myslet na sebe a hledat, co vám dělá dobře. Budete upřednostňovat sebe, ne ty ostatní. Lásku k sobě začnete postupně cítit, vytvářet si ji. Že nelze vyrobit něco z ničeho? Energii v sobě máte. Je to ta energie, kterou věnujete smutku, strachu, obavám, lítosti. Tuto energii transformujete na lásku. Potřebujete jen, aby vám někdo ukázal, jak na to. A vždycky se ten někdo najde, pokud budete skutečně chtít.

Pocítíte-li lásku k sobě, budete vědět, jak láska vypadá a co znamená. Pak teprve budete umět milovat i jiné lidi.