Největší síla je v jednotě

Je to vlastně úplně jednoduché. Úplnosti a celistvosti dosáhneme tehdy, když budeme spojovat, a ne rozdělovat. Když se budu něčemu stavět na odpor, nebo to naopak schovám a budu dělat, že to neexistuje, blokuji si automaticky cestu k uvolnění a vyrovnání. Je přitom jedno, jestli se jedná o náš vnější svět, nebo ten vnitřní.

Své stíny je třeba osvítit = připustit, že jsou. Tím mohou být přijaty a spojeny se světlem. Začněte mít rádi na sobě i to, co rádi mít za žádnou cenu nechcete a dokonce nemůžete. Všechny vaše „špatné“ stránky jsou stejně důležité, jako ty „dobré“. Nesou v sobě hluboký smysl a potenciál. Mají v sobě dar. Rozpoznat ho můžete jedině tehdy, když se se svými temnotami spojíte a uznáte je.

„Celek je víc, než souhrn svých částí.“ Aristoteles

Tělo, duše a duch

Vlastní bytost se skládá z těla, duše a ducha. Péči potřebují všechny tři části a také spolu potřebují rovnocenně spolupracovat. Celostní pohled přináší uklidnění. Holistický princip v sobě obsahuje nadhled. Naproti tomu vyhraněný postoj a perfekcionismus v určitém směru v nás pěstuje rostoucí napětí a nerovnováhu. Vše souvisí se vším a my od jakéhokoli dění (ani od toho venku „mimo nás“) nejsme nijak odděleni. Svět není rozdělený a já a ti druzí.

A kdo je vlastně já?

Tělo

Tělo je náš vůz, ve kterém jedeme cestou životem, a stejně jako auto na čtyřech kolech, potřebuje tělo péči a pravidelnou údržbu, aby ve zdraví fungovalo co nejdéle. Základem je čistá voda a přirozená strava (tím myslím potraviny bez chemie a co nejméně, ideálně vůbec, průmyslově zpracované). Tělo potřebuje být také vystaveno určité míře nepohodlí, aby mohlo neustále zesilovat. Na to je ideální pohyb a nějaký druh sportu. Zátěž je nutno pravidelně mírně zvyšovat, abychom mohli čelit novým výzvám (přirozeně se to odrazí i v naší psychice, která také bude silnější a odolnější). Dále vyhledávejme kvalitní prostředí, tj. čistou přírodu a přírodní materiály, obklopujme se krásnými věcmi, které nám přinášejí radost a pohodu.

Duše

Duše je řidič, který řídí náš vůz (tělo). Dalo by se říci, že je tělu nadřazená, ale nebyla by to pravda. Je prostě jen iniciátorem toho, co tělo vykonává. Tedy za předpokladu, že tělo je s duší spojeno, že „jí naslouchá“. Pak se jedná o šťastný život, který se projevuje v souladu s tím, jaké je jeho poslání. Jak se můžeme spojovat se svou duší? Tím, že začneme kultivovat svou mysl. Vědomá práce s myslí je klíčem k tomu, jak přesáhnout svou mysl, a objevit duši (nezatíženou tím, co jí přiřkla mysl) ve své ryzí podobě. Pokud by do hry nevstupovala mysl, prožívali bychom prostě to, po čem naše duše touží.

Skvělými technikami a zaměstnavateli mysli jsou meditace a vizualizace. Mysl vždy potřebuje nějaký plán, kterého se bude vědomě držet. Řiďte se svými pocity a budujte svůj plán, který vás nasměruje tam, kam vy osobně chcete skutečně kráčet. Pozor, plán nesmí být ani příliš vzdálený = nedosažitelný, ani příliš jednoduchý = nudný.

Duch

Duch je cesta, kterou jede náš řidič duše v našem těle voze. Duch je tou složkou, která určuje naši karmu nebo náš osud (skrze nás samé ovšem, skrze naši mysl). Pro někoho je to Bůh, pro někoho kreativní síla. Je původním a jediným stvořitelem, který vše přesahuje a také v sobě vše obsahuje. Spojit se se svým duchem může být tou nejvyšší a nejhůře dosažitelnou metou. Chce to především pokoru a uvědomění si, že jsme součástí něčeho mnohem mnohem většího. Musíme se umět odevzdat vyšší síle, které se (jako její malá část) nemůžeme nikdy plně vyrovnat.

Jak můžeme začít pracovat ve prospěch celku? Pomoci můžeme modlitbou, soucitem a prohlubováním své lásky. Tématem, jak se spojit se svou duší, se zabývám i zde.