Soucit je spolucítění

Soucit je něco úplně jiného než lítost. Jak napsal Sogjal-rinpočhe, když se potká strach s bolestí, vznikne lítost; když se potká láska s bolestí, vznikne soucit.

Soucit v sobě obsahuje lásku a účast. Je to léčivá síla jak pro toho, kdo soucítí, tak pro toho, s kým je soucit spojen. Existují techniky, jak v sobě soucit probouzet, podporovat a prohlubovat.

Hned na úvod je potřeba zmínit, že aby byla naše práce maximálně účinná, je nutné při jejím provádění spojit tělo, mysl i ducha v jedno. To se obecně moc neumí, a proto je dobré se v tom neustále cvičit, třeba meditací.

Soucit otevírá srdce

• když soucit přijde spontánně se zážitkem, který nás zabolí u srdce (uvidíme něco smutného a srdceryvného, např. mládě u mrtvé samice), zůstaňme v soucitu vědomě co nejdéle. Naše odvaha to udělat a neutíkat od nepříjemného pocitu otevírá naše srdce
• vyvolejme si soucit pomocí vzpomínek. Na každého může fungovat něco jiného… nějaký zvláště silný zážitek s maminkou, babičkou, dobrým přítelem. Vzpomeňte si na to, jak jste se cítili, když pro vás někdo udělal něco velmi dojemného a krásného
• pokud si v předchozím bodě nevybavíte nic, co by ve vás mohlo soucit vyvolat, zkuste to s představivostí. I kdybyste v životě nic překrásného nezažili, vyrobte si vlastní scénář a prociťte si jej. Pokud vám v dětství dárek lásky a soucitu nikdo blízký přímo nezprostředkoval, neznamená to, že tento pocit neznáte. Znáte. Jen bude o něco těžší si jej přivolat
• uvědomte si, jak všechny lidské bytosti musí v životě zakusit i trápení a bolest, včetně strachu ze smrti a samotného prožitku smrti. To by mělo spolehlivě vyvolat soucit se všemi ostatními lidmi, i s nepřáteli

Soucítění

Nyní k samotnému cvičení, nebo léčení, chcete-li. Můžete pomáhat osobě, zvířeti, rostlině i prostředí. V mysli mějte obraz toho, komu nebo čemu chcete svůj soucit věnovat.

Spolu s obrazem (cílem, záměrem) v hlavě zklidněte svou mysl a meditujte v pocitu soucitu, který jste si vyvolali například jednou z metod popsaných výše. Teď požádejte všechny své bohy, anděly, mistry, nebe, zemi nebo světelné bytosti, aby vám s vaším záměrem pomohli. Požádejte o pomoc se zpracováním toho, co tíží onu osobu (zvíře, rostlinu, prostředí). Její útrapy je vhodné si představit vizuálně. Pravděpodobně to bude nějaký tmavý oblak, ale použijte takový obraz, který nejvíce vyhovuje vám (stejně jako s představou mistrů, boha, andělů).

Teď pracujte rytmicky. S nádechem přijměte s odvahou a čistým srdcem všechnu jeho bolest a trápení a s pomocí vyšších bytostí je v sobě rozpusťte. Tím, že berete vše na sebe, se rovněž zbavujete připoutanosti k nepravému já a rozpouštíte své ego. Pomáháte i sobě, protože strach a ego vám brání vidět pravdu a věčnost.

S výdechem posílejte mír, štěstí, zhojení, radost, pochopení, očistu a světlo. Vnímejte, jak z vás toto všechno vyzařuje ven a putuje k druhému. Když do něj záře vstupuje, cítíte, jak je od všeho očištěn.

S každým nádechem a výdechem opakujeme znovu.